Zápisky nenej z posilovny 22-5-2014: Zdravá záda v Písku

Poslední květnová přednáška ze série po jihočeských a středočeských městech proběhla v malebném třicetitisícovém městě na Otavě v krásné budově městské knihovny na Alšově náměstí. Lidé se na tuto přednášku předem objednávali a přišli v hojném počtu, ačkoliv se hrál hokejový duel Česko-USA a venku panovalo letní počasí. Byla to předzvěst opravdu velkého zájmu posluchačů o tuto problematiku (20 lidí), kterou utvrdilo i trio dobrovolníků (oproti standardní dvojici), kteří byli podrobeni testování a též i přísné kontrole zůčastněných.

Tento team tvořili dvě ženy, Jana a Martina a pan Václav. Byly na nich vidět určité anatomické odchylky, které společně se stylem jejich života způsobovaly některé svalové dysbalance, kdy je některá svalová skupina zpravidla slabší nebo zkrácenější oproti protilehlé silnější či uvolněnější, jak by se dalo laicky napsat. V čem byli ale na tom podobně, byla přetížená šíjová oblast. Pan Václav, jenž byl velmi přátelský a komunikativní, je opravdu velký hobby sportovec, neboť každý den uplave v bazénu 1 km a to pravidelně po dobu již 10 ti let! Kloubouk dolů. Takových aktivních seniorů bysme v Česku potřebovali více. Zřejmě písecký bazén skýtá zajímavé kliama, o němž jsme dosud nic neslyšeli:-)

Na závěr přednášky přišla na řadu i novinka z Rakouska, o kterou se zajímám pouhý měsíc. Jsou to vibrační kroužky SMOVEY (swing, move and smile), které se při houpavém cvičení drží v rukách a jejich přednost spočívá v rozvibrování (60 Hz – odpovídá lidské frekvenci) a uvolnění těla včetně tréninku koordinace a též zapojené obou mozkových hemisfér do součinnosti. Vymyslel ji devadesátiletý rakušan, poté co dostal Parkinsonovu chorobu a nechtěl se smířit se svým zdravotním stavem, neboť byl aktivní sportovec (tenista a lyžař). Všem návštěvníkům se tato cvičebně-zdravotní pomůcka velmi zalíbila, a tak si ji zkoušeli na vlastním těle, na němž je patrná prakticky okamžitě její funkčnost.

Městská knihovna Písek včetně obyvatel tohoto města na mě opravdu velmi mile zapůsobila a vzpomínky na tuto akci ve mně vyvolávají pocity uspokojení, že se najdou lidé, kteří mají opravdu zájem o své tělo a jsou ochotni pro jeho pravidelné udržování i něco udělat. Ať je, prosím, tento report inspirací i pro jiné lidi z jiných krásných koutů naší vlasti.

Zde je link na FB o této akci (městská knihovna Písek):
https://www.facebook.com/MKPdetskeoddeleni

Zápisky nejen z posilovny 18-5-2014: Přednáška v Berouně (v kraji Českého krasu a Křivoklátska)

Hned následující den po předchozí přednášce v Příbrami následovala přednáška v berounské knihovně. Měl jsem trochu obavy, aby vůbec někdo dorazil, neboť se v čase přednášky hrál hokejový zápas Česko-Itálie.

Nakonec přeci jen dorazilo 15 lidí, kteří vytvořili komorní atmosféru. Bohužel berounská knihovna nedisponuje wi-fi připojením, a tak jsem musel mít přednášku připravenou na flash paměti a využít zdejší notebook, který nakonec obsluhovala společně s fotoaparátem pracovnice knihovny Bc. Iva Stluková.
Dva testovaní dobrovolníci byli ve skvělé kondici. Duo tvořila rehabilitační sestra cvičící jógu a všestranný sportovec pracující fyzicky. Díky tomu jsem mohl auditoriu ukázat na obou, jak by vše mělo správně vypadat a fungovat, skoro to vypadalo, jako kdybychom byli předem domluveni.

V diskuzi pak padla otázka, jaká sportovní aktivita je nejlepší pro to, aby byl člověk fit. Má odpověď stejně jako v Příbrami asi mile překvapila, neboť moje teorie podložená praktickými důkazi říká, že zásadní je, že se člověk vůbec hýbe a je na něm, jakou sportovní aktivitu si vybere a i četnost jejího opakování. To samozřejmě platí za předpokladu, že je člověk zdráv a nemá žádné obtíže.

Na přednášce byl přítomen i jeden velmi aktivní senior ve věku jednasedmdesáti let vypadající tak na padesát, který celý život pravidelně běhá, a proto jsme měli společné téma k diskuzi a byli tak naladěni na stejnou vlnu.

Chtěl bych se na tomto místě ještě trochu přimluvit za berounskou knihovnu, která by si jistě zasluhovala novější vybavení výpočetní techniky. Pokud můžete pomoci, učiňte tak prosím.

Zápisky nejen z posilovny 17-5-2014: Přednáška v Příbrami (hornickém městě)

Dne 13.5.2014 proběhla letos už v pořadi 6. přednáška o Zdravých zádech, nyní v hornickém městě Příbrami, kde se těžily všechny možné nerostné suroviny snad kromě uhlí. Zdejší knihovna Jana Drdy tu má dlouholetou tradici, na níž navazují i organizované přednášky na rozličná témata, které se konají každé úterý od 17 hodin. Tyto kulturní akce má na starosti zdejší manažer pan Mgr. Václav Chvál, který měl vše na mou přednášku řádně připravené v přednáškovém sále ve 3. podlaží budovy knihovny.

Na přednášku nakonec dorazilo úctyhodných 27 posluchačů. Se zaujetím poslouchali a občas něco i dopnili a obohatili tak můj monolog. Nejvíce legrace jsme však zažili při testování dvou dobrovolníků z řad návštěvníků přednášky, kteří všechny testy zvládali téměř bez problemů a zejména jejich vtipné komentáře bavily publikum.

V závěru přednášky se rozvinula diskuze na nespočet témat. Lidé se postupně osmělovali, aby se mohli zeptat na to, co je trápilo a s čím si nevěděli rady, mnohdy delší dobu. Doufám, že moje přednáška doplnila jejich anatomické a fyzikální znalosti a že je přiměla se zamyslet na sebou samotnými.

Zápisky nejen z posilovny 2-4-2014: Workshop ve firmě Marvinpac v Říčanech-Jažlovicích

 
Začátkem dubna proběhl v prostorách firemního fitness studia, které slouží pro zaměstnance firmy Marvinpac (packaking & copacking solutions), úvodní cvičební workshop, který měl seznámit zejména „kancelářské“ pracovníky s možností využití závěsného systému pro cvičení s vlastním tělem. Fitness studio je slušně vybavené s ohledem na využitý prostor. Nachází se zde běhací pás, boxovací pytel, žebřiny se závěsným systémem a podložky na cvičení. O vše se zapřičinili ředitelé firmy Jan Vrátil a Jan Pavlík, kteří považují cvičení za alfu a omegu úspěchu výkonné a expandující firmy. Vždyť pan Jan Pavlík se mnou spolupracuje již 4 roky.

Většina zvídavých spolupracovníků si tak mohla okusit na vlastní „kůži“ cvičení s vlastním tělem na závěsném systému, který klade důraz zejména na hluboký stabilizační systém páteře, jenž je klíčový při předcházení bolestí zad v důsledku statického přetěžování během práce u PC a při jízdě autem.

Po necelém měsíci jsem se dnes ve firmě Marvinpac zastavil, abych se ujistil, že pracovníci poctivě cvičí, vyzvedl fotografie z workshopu (některé přikládám k textu) a předběžně předjednal skladbu dalšího workshopu, který bude zaměřen na vstupní fitness diagnostiku a cílené řešení potencionálních problémů s pohybovou soustavou „kancelářských“ pracovníků.

Zápisky nejen z posilovny 17-4-2014: Přednáška v Nymburce (evropském městě sportu 2014)

 Dne 17.4.2014 proběhla letos již v pořadí pátá přednáška "Zdravá záda" v prostorách dětského oddělení Nymburské knihovny. Po předchozích nezdarech se nám nakonec podařilo zprovoznit projektor, který zpočátku odmítal spolupracovat jak s iPadem tak i s notebookem. Počáteční problém tkvěl v tom, že firma Epson, od níž byl projektor v knihovně nainstalován, má speciální tlačítko pro vyhledávání zdrojového zařízení a pokud ho nezmáčknete, neděje se tak automaticky jako je na projektorech od jiných výrobců zvykem.

Technika se zprovoznila a vyčkávalo se na příchod posluchačů, kteří měli již nějaké zkušenosti s problémy se zády, jak se později ukázalo. V součtu dorazilo 6 lidí v poměru 50 na 50 v zastopení obou pohlaví plus dvě knihovnice. Mohlo se začít. Po předchozích zkušenostech, kdy na přednášky dorazilo většinou větší množství lidí, jsem byl mírně zklamán, ale mohlo to být zapříčiněno pěkným slunným počasím a faktem, že měly děti prázdniny a bylo před velikonocema.

Komorní atmosféra byla ve finále výhodou, neboť účastníci přednášky měli hodně specifické dotazy, a tak se rázem dětské oddělení knihovny proměnilo v domácí fitness. Názorné ukázky a zkoušky cviků, které měly uvolnit zatuhlé a přetěžované svaly se ukázaly jako hlavní devíza této přednášky. Troufám si říci, že byla nejvíce praktická, až mě mrzelo, že nemám patřičné vybavení s sebou, abych mohl předvádět více ještě účinnějších cviků.

Nakonec jsme se všichni přijemně zapotili včetně mě a celá akce byla smysluplnější než jsem si původně myslel. Chtěl bych tímto také poděkovat zejména knihovnici Marii Lebduškové za vytvoření velmi graficky zdařilého plakátu na propagaci této akce, dále za to, že poskytla svoje „tělo“ pro testování a demonstraci některých cviků a rovněž za fotodokumentaci, kterou střídavě porováděla s kolegyní, když zrovna nebyla testována. Těším se na další přednášku v útulném městě Nymburk, která by mohla proběhnout už na podzim.

Zápisky nejen z posilovny 8-4-2014: Přednáška v historických prostorách Hradu Strakonice

 Včerejší přednáška o zdravých zádech se uskutečnila ve Šmidingerově knihovně, která sídlí v prostorách Hradu Strakonice. Gotický hrad s barokním zámkem se nachází přímo u soutoku řeky Otavy a Volyňky ve dvacetitřítisícových Strakonicích, malebném to jihočeském městě. Do přednáškového sálu, který byl historicky konírnou, nakonec dorazilo asi sedmnáct lidí.

Přednáška byla více interaktivní než ty předchozí, neboť jsem měl k dispozici dvě skvělé figurantky, Markétu a Alenu, které se nechaly ochotně testovat deseti základními testy než přišly na řadu dva náročnější, čelní a boční „prkno“, ve kterých vydržely úctyhodnou dobu, obě shodně v čelním prknu 2 minuty a v bočním po 1 minutě. Posluchači přednášky je odměnili silným potleskem.

Poté jsem předváděl několik protahovacích cviků do kanceláře, tak aby se předešlo přetížení šíje a zad z dlouhého sezení u PC. (Ještě před přednáškou jsem paní ředitelce knihovny uvolňoval tlakovou masáží přetíženou šíji, nemohla otáčet hlavou v plném rozsahu). Následovala ukázka několika posilovacích cviků s vlastním tělem na posílení hlubokých svalů, které tvoří oporu páteři při různých činnostech. Závěr přednášky pak patřil tzv. rolování a míčkování na pomůckách, které do jisté míry mohou nahradit masáž a slouží k ovolnění ztuhlého svalstva, zejména spoušťových bodů (zatuhlé uzlíky ve svalech) a myofascií (obaly svalů, který musí „klouzat“ po ostatních okolních tkáních).

Na závěr přednášky jsem rozdal papíry se souborem cviků na protahování do kanceláře. Doputovala ke mně i na rozloučenou jedna stará babička (odhadem mezi osmdesáti a devadesáti roky) a svěřila se mi, že dokud cvičila, cítila se fajn a pak na ní bylo znát, když přestala. A proto si vezměme ponaučení od této moudré ženy a nikdy nepřestávejme cvičit, jinak se nám budu hůře hýbat a také to pocítí nejen naše tělo, ale také i mysl.

Další přednáška „Zdravá záda“ se bude konat v knihovně v Nymburce dne 17.4.2014 v 17:00. Jste srdečně zváni, neboť každé město a jeho lidé vytvoří vždy novou a neopakovatelnou atmosféru:-)

Zápisky nejen z posilovny 22.3.2014: Další přednáška v Táborské knihovně

V lednu letošního roku proběhla první přednáška v Táborské knihovně, která nesla název „Zdravá záda“ a byla všeobecnější. Poté jsme se domlouvali, že bych mohl uspořádat přednášku více konkrétnější, řešící nejčastější problematiku bolestí pohybové soustavy v důsledku přetížení svalů jednotvárnou statickou či dynamickou činností a zejména jak tomu předcházet. A tak se i stalo. Přednáška měla název „Zdravé tělo aneb aby mě to nebolelo“ a byla koncipovaná do „anatomických okének“ a „cvičebních okének“. Ale nepředbíhejme. V úvodu přednášky jsem posluchačům pustil motivační video o Betty Lou Sweeney, která vytvořila ve svých 71 letech rekord do Guinessovy knihy rekordů poté co vydržela v poloze „prkno“ (vzpor na předloktích a špičkách) po dobu 36 min. a 58 sek. Její příběh je fascinující tím, že měla nadváhu, bolesti kloubů a užívala denně okolo dvaceti léků. Poté co ji lékaři doporučili, aby začala cvičit ve fitness centru se její život změnil o 180° stupňů. Cvičení ji natolik bavilo, že nejprve zhubla a zlepšila si fyzičku a pak šla za svým cílem pokořit zmíněný rekord. Posluchači mlčky sledovali její příběh. Pak jsem na obrázcích vysvětlil, jak by měl člověk správně stát a poté v jakých polohách vykonávat činnosti běžného i pracovního dne (zejména jak sedět a případně jak použít balanční čočku pod zadek, aby dlouhé sezení nebolelo). Následovalo cvičební okénko se souborem cviků, které mají přispět k protažení nejčastěji zatěžovaných svalů během činnosti u PC v kanceláři. Dále jsem vyzval jednoho dobrovolníka, aby se nechal otestovat cvikem prkno a boční prkno (vzpor na jednom předloktí a vnější hraně spodní nohy propnuté DK). Tohoto úkolu se zhostil pan Říha, který i při minulé přednášce sloužil jako figurant. V čelním prkně vydržel úctyhodných 90 sek. a v bočním 46 sek. V jeho věku obdivuhodný výkon. V prvním případě spadá do kategorie nadprůměrné a v druhé do průměrné. V prvním anatomickém okénku jsem auditorium seznámil s anatomií břišních a zádových svalů a též se stavbou obratle a ploténky včetně směrů jejího možného výhřezu do páteřního kanálku. Pokračoval jsem ukázkou cviků na posílení vnitřních svalů (cviky na velkém míči a s vlastním tělem), které mají předejít problémům zejména s bederní páteří, cviky na střed těla (tzv. core nebo také HSSP). Poté přišla na řadu další anatomická vložka pojednávající o ramenním a kyčelním kloubu a o plosce nohy. Na závěr přednášky jsem měl připravenou třešničku na dortě, a to v podobě zcela nové terapeutické záležitosti, která řeší problematiku bolestí svalů přetížených staticky či dynamicky. Technika slouží k uvolnění, prokrvení a regeneraci tzv. myofasciálních spošťových bodů. Nejprve jsem objasnil problematiku z pohledu anatomie a fyziologie a pak přešel k ukázkám, jak to celé řešit pomocí masážního válce a míčku. Někteří návštěvníci si pomůcky vyzkoušeli na vlastní kůži, lépe napsáno na vlastní svaly:-) a ocenili kladně tento nápad, který je u nás zatím ještě v plenkách. Co napsat závěrem, snad jen jedno moudro, které jsem měl napsané na druhém „slidu“ prezentace, které znělo: „Bolest je jakási kontrolka, která nám signalizuje, že je něco v nepořádku. A proto je vhodné přemýšlet o svém těle jako o celku.“

Zápisky nejen z posilovny 14-2-2014: Každý chce lásku (hledá ji a potřebuje)

Právě si pročítám svůj deník z léta roku 1991, bylo mi sedmnáct let. A to je čas lásky a zamilovanosti, jak by pravil básník. To léto jsem byl platonicky zamilován snad čtyřikrát. Stále jsem hledal někoho, nějakou dívku, se kterou bych mohl trávit volný čas během prázdnin. Když to člověk chce, tak to just nejde. A tak jsem se trápil a toužil střídavě.

Vzpomínal jsem na pár randění, která proběhla ještě před létem. Bylo to krátké, ale krásné. Byla o rok starší a chodila do stejné školy. Bydlela krátce ve stejném městě jako já. Vídali jsme se ve škole na chodobě a poté i ve stejném autobuse, až jsem si jednou přisedl a dal se do řeči. Lucka měla rozvedené rodiče a nyní bydlela u táty. Měla krásné modré oči stejné barvy jako má nebe, když je slunečno. Její špinavě blond vlasy ji sahaly až pod ramena. Párkrát jsme se šli projít do přírody a též abych jí ukázal naše město, které dosud moc neznala. Bylo to fajn, nevinné. Hrozně se mi líbila a já se bál jí to říct. Trávili jsme spolu hodiny a hodiny. Rodiče mi říkali, že se alespoň vyvětrám a nedřepím doma. A měli pravdu. Připadal jsem si jak v ráji. Jednou ležela na louce a já pozoroval její zavřené oči, hebkou tvář a jemné rty. V duchu jsem si přál ji políbit. Odhodlávala jsem se pak k tomu pár minut, až otevřela oči a já se zbaběle stáhl. Pak jsme šli pryč a povídali si a já ji začal naznačovat, co se děje u mě uvnitř. Lezlo to ze mě jak z chlupaté deky. Začala mi s tím pomáhat a pak mě to celé objasnila ze svého pohledu. Bylo jí se mnou dobře, ale nechtěla nic víc. Je prý věřící a pokud já nejsem, nemá to smysl. A tak jsem byl raněný. Příběh skončil. Ona začala posléze randit s někým jiným a já odjel k babičce na prázdniny.

Dnes je svátek zamilovaných, a proto mě i napadlo něco k tomu napsat. Každý potřebuje lásku, ale pozor zamilovanost je něco jiného. Dle psychologů je to stav mysli, kdy se nedokážeme na nic reálně soustředit, jen myslíme na svou milou (svého milého) a chceme s ním trávit všechen čas, nevnímat okolí, splynout myslí a někdy i tělem v jednu bytost. Tento stav je však pomíjivý, trvá jen průměrně dva roky. Poté se vše změní a buď zůstane láska a úcta a nebo si vlastně řekneme, proč jsem vlastně s tím druhým. Také se vám něco podobného stalo? Věřím, že ano. A takoví jsme my, lidé.

Zápisky nejen z posilovny 6-2-2014: Hendikep trénink

Začátkem ledna tohoto roku jsem měl přednášku v Městské knihovně v Táboře o Zdravých zádech, na níž se dostavilo okolo dvaceti posluchačů. Na konci přednášky, která se protáhla až na dvě hodiny, za mnou přišli dva manželé středního věku s několika dotazy, které přešly ve volnou diskuzi. Oba dva byli zdravotně postižení a přesto aktivně pracující, s vřelým úsměvem na tváři. Na závěr rozhovoru jsme se domluvili, že za mnou přijedou do fitness centra do Prahy, abych jim provedl diagnostiku fitness a sestavil tréninkový program pro kompenzaci jejich jednostranného přetěžování trupu. Pani Miluška měla amputovanou celou levou paži a pan Josef ruku levé paže až po zápěstí.

A tak se i stalo. Po necelém měsíci jsme se opět setkali. Miluška s Josefem s sebou přivezli i své již dospělé děti, Ninu a Josefa mladšího. Věděl jsem, že nebude snadné otestovat čtyři lidi najednou, dělat si o každém poznámky, zkoušet a fotit s nimi optimální cviky, které budou posléze tvořit jejich cvičební plány pro odstraňování nejdůležitějších nedostatků spojených s pohybovou soustavou, a proto jsem se předem na to duševně připravoval a také si vyhradil pro to i dostatek času. Byl jsem mile překvapen, jaký to jsou fajn lidi, kteří se snažili maximálně spolupracovat. Celé se to odehrálo ve velmi kreativním duchu. Vymýšleli jsme spolu cviky a upravovali je, tak aby optimálně fungovaly a nic jiného zbytečně nezatěžovaly. Nina byla navíc velmi fotogenická a dokázala bravůrně předvádět cviky a pózovat mému fotoaparátu.

Toto příjemné setkání mě přimělo se zamyslet nad námi "nehendikepovanými", jak vlastně v životě řešíme mnohdy hlouposti a neumíme se opravdově radovat z maličkostí. Tito dva lidé si museli zažít něco hrozného a přesto dokázali překonat nepřízeň osudu, žít prakticky plnohodnotně, mít radost ze života a vážit si každé radosti, kterou zažijí. Na rozdíl od nich, my ostatní, mnohdy nevidíme nebo přehlížíme ty drobnůstky, které vlastně tvoří ten pravý spokojený život, neboť se velmi často zabýváme jen sami sebou, nevážíme si toho co máme a dost často se utápíme v neopodstatněné nespokojenosti. Pak se ale dost často stává, že to hlavní ze života nám zbytečně uniká.

Zkuste se proto radovat každý den, udělat něco prospěšného pro své okolí, usmát se na věčně nespokojené lidi a vidět svět z nadhledu:-)

Zápisky nejen z posilovny 2-2-2014: Tři mušketýři na prvním letošním půlmaratonu

Na dnešek jsme měli naplánovaný první tréninkový půlmaraton po pravém břehu Vltavy. Sraz byl jako tradičně v DC Rezidenci, poté jsme popojeli do Modřan k cyklostezce a vyrazili. Sešlo se nás 3 běžci, tedy přesněji řečeno jedna běžkyně a dva běžci. A právě Jana opět udávala tempo našeho běhu, má na běh opravdu talent, škoda jen, že nechce závodit. Roman (dnes poprvé v nových běžeckých botech, které si koupil asi 3 hodiny před startem) a já jsme běželi kousek za ní a počáteční kilometry nebyly vůbec snadné. Bolela mě hlava, ale říkal jsem si, že to dám a nebudu bačkora. Zpočátku jsme toho moc nenamluvili, ale postupně jak jsme se blížili pod Vyšehrad, uslyšeli jsme zvony vyšehradského kostela, které právě odbíjely šestnáctou hodinu. A pak jsme i my trochu ožili a navodili konverzaci. Jak jsme se přibližovali do centra Prahy, postupně přibývali turisti a pletli se nám pod nohama. A to byl moment pro Janu stejně tak jako běh do kopečků, kdy začala zrychlovat a vzdalovat se nám. Největší frmol byl ale na Karlově mostě, kde nebylo hnutí. Přirovnal bych to k zaplněmému tanečnímu sálu, kde se tančí a člověk se musí každému vyhýbat a při běhu spíše obíhat a kličkovat jako zajíc. Z Karlova mostu jsme zamířili zpět na nábřeží směrem na jih do Modřan. Nohy začaly pomalu tuhnout a můj krok začínal váznout. Roman s Janou se mi začali vzdalovat, ale vždy po chvíli mírně zpomalili, abych je mohl dohonit. Závěr asi posledních 5 km už byl pro mě opravdu náročný. Cítil jsem tuhá lýtka s mírnými náznaky křečí, které by se mohly objevit ve velmi brzkém čase. Naposledy jsem běžel půlmaraton loni v září v Ústí nad Labem a to už je pěkná řádka týdnů a i měsíců. Poslední 3 km do cíle už byly díky mě ve stylu indiánského běhu. Výsledný čas tréninkového půlmaraton 2:15 v sychravém únorovém počasí s mírnou nadváhou, v několikavrstvovém oblečení a téměř bez předešlého tréninku se čtyřicítkou za dveřmi nebyl nakonec napoprvé tak špatný. Hlavní ale bylo, že jsme si to užili, udělali něco pro své zdraví a též pro fyzičku:-) Kdo se k nám přidá příště?:-)

Zápisky nejen z posilovny 26-1-2014: Příjemně pracovní neděle

O uplynulé neděli jsem měl nabitý program. Hned dopoledne mě čekala přednáška na novém místě a to v DC Rezidenci na Novodvorské ulici, kam převážně dorazili moji známí, aby se něco mohli dozvědět o špatném držení těla. Poté následoval běh Kunratickým lesem s kamarádkou Janou, která běhá opravdu famózně. Její krátký a rychlý běžecký krok je úsporný a zároveň efektivní. Jak se mi svěřila, běhá již 8 let. Začínala s během ještě v Británii, kde jí norská kamarádka brala s sebou i do dosti nepříjemného počasí, mnohdy lilo jako z konve. Mám v plánu ji přesvědčit, aby s námi začala běhat i závody, neboť nedělních 14 km pro ni bylo jen jako jako výklus na zahřátí, a to byl mráz a její pusa se nezavřela, jak celou dobu štěbetala.

Po sprše a obědě jsem vyrazil do fitka na Národní, kde jsem měl mít další lekci s Pieterem z Nizozemí, který žije v Praze 4 roky a je z ní nadšený. Studuje tu medicínu a živí se tvorbou webových stránek pokrovým hráčů. Dosti neobvyklá kombinace, ale proč ne:-) Pieter se rozhodl, že za 3 roky pokoří nejvyšší horu světa Mont Everest. Jeho trénink je proto orientovaný na sílu a objem dolních končetin, což je pro mě příjemná záležitost, neboť trénink stehen patří k mým nejoblíbenějším. Cvičíme velmi těžké výstupy na lavičku, výpady, dřepy, leg-pressy, ale také i zákopy a předkopy. Na Pieterovi se mi líbí, že opravdu dře na hranici svých možností a že u toho nekňučí. Zodpovědně provede vše co mu naordinuji.

Ve fitku mě poté vyzvedl Aleš, kolega trenér, kterého z nám z dřívějška, abychom se pobavili o jeho nabídce. Aleš provozuje třetím rokem trenérskou školu pro trenéry fitness a dal mi nabídku učit na jeho škole zejména individuální studenty. Povídali jsme si asi dvě hodiny v prostorách jeho školy. Máme podobný pohled na problematiku cvičení i vzdělávání studentů. Tak proč to nezkusit:-)

Zápisky nejen z posilovny 23-1-2014: Trenér potřebný

Trenér potřebný, tak zněla hlavička emailu z 18.1.14 od Američanky z Floridy, která měla v plánu zavítat na týden do Prahy. Ale proč o tom vlastně píši? Chci na tomto příkladu ukázat rozdíl v přístupu Američana (tady Američanky) a Čecha. Dawna doslova napsala: "Trenér potřebný v týdnu od 19.1.14 do 26.1.14. Mám zájem cvičit každý den 90 min. počínaje nedělí od 20 h.“ Letadlo jí přilítalo v neděli v 17 h. Další dny pak chtěla cvičit vždy od 10 h. Polohou ji vyhovoval fitness Vagon, neboť je blízko jejího hotelu.

Pokud mi vždy psal nějaký nový klient českého původu, hlavička nejčastěji zněla "Dotaz". Pak následoval popis proč chce začít cvičit, jaké má obtíže a priority cvičení. Zda-li mu mohu pomoci a mám-li volnou kapacitu. Dále následovala info schůzka doplněná o detaily, které by z emailu udělaly povídku a nebo dokonce román. V lepším případě se šlo rovnou cvičit.

Američané jsou tak trochu jako velké děti a teď to nemyslím vůbec špatně. Rychle se nadchnou, nepřemýšlí tolik a rovnou jednají. Po pravdě se mi tento jejich způsob líbí, neboť i já takhle funguji, ale není to snadné s tím žít v Česku.

My Češi více přemýšlíme, než se do něčeho pustíme. Je to zdlouhavější, ale na druhou stranu trvalejší (mám klienta, který se mnou cvičí již 11 let a to dvakrát týdně). Máme ve zvyku vše bedlivě zkoumat zezhora, zezdola, zleva a někdy i zprava. Je to sice únavné, ale praktické, bohužel je vše tak trochu v křeči.

S Dawnou jsem se nakonec nesetkal. Vše bylo moc narychlo. Bohužel jsem ji nemohl uspokojit v jejích navržených časech. V neděli se navíc fitness Vagon zavírá v době, kdy chtěla začínat svůj první pražský trénink. Tak snad někdy příště, Dawno, třeba na Floridě:-)

Zápisky nejen z posilovny 19-1-2014: 7 statečných běželo Kunratickým lesem

Tak nám vyšla zdařilá premiéra prvního letošního běhu v početné sestavě 4 běžkyň a 3 běžců. Sen se stal skutečností a nadšenci běhu vyběhli od DC Rezidence směrem k IKEMU a pak dále do Kunratického lesa. Bylo naprosto optimální běžecké počasí, 5°C, bezvětří a dokonale svěží vlhký vzduch. Naše plíce pěly radostí. Po chvilce běhu se z naší sedmičlenné skupiny vytvořily dvě menší skupinky 4 a 3 běžců. Ta první udávala mírně rychlejší tempo než ta druhá, nicméně jsme všichni běželi na pohodu, povídali si a smáli se společným vtipným poznámkám směřujícím k našemu okolí, jímž jsme právě probíhali. Než jsem se rozkoukal, Jana vybrala výběh do velmi prudkého kopce. Nakonec nám nezbylo než kopec pokorně vyjít a zahlédnout tak i přeběhnuvší trojici srnek, jejichž sprint byl pro nás dvounohé běžce naprosto fascinující. Na vrcholku kopce jsme pořídili pár snímků a vydali se dál. Kilometry ubíhaly jeden za druhým a nám ani nepřišla ta vzdálenost nějak dlouhá. Celkem 10,4 km v čase 1:13 s občasnou chůzí do krpálů a též příležitostné čekání bez pohybu na pomalejší skupinku a focení na kopci. Škoda, že mnozí pozvaní se k nám nepřidali, uběhli by to s velkou noblesou stejně jako my. Vždyť spolužačka Barči si dnes zaběhla svůj rekord! Tímto se jí omlouvám, zapomněl jsem její jméno. Holt s věkem už paměť slábne:-) Už teď se těším na další běh, který se uskuteční už v únoru. A kdo že to bude nyní organizovat, Pavle?:-)

Zápisky nejen z posilovny 16-1-2014: Nebojte se změn

Stejně tak jako jeden můj klient jsem opustil na sklonku roku předchozí působiště po docela dosti letech. V jeho případě to bylo po osmi, v mém dokonce po osmi a půl. Není asi zcela objektivní hodnotit po měsíci a srovnávat. Nicméně oba jsme se shodli, že je nám momentálně fajn a že vše funguje tak jak má, k obrazu našemu. Vzpomínali jsme, jaké to bylo před osmi či osmi a půl roky. Nové začátky jsou vždycky krásné. Člověk objevuje nové možnosti, stanovuje si nové cíle. Je na vzestupu. Pokud je však někde dlouho, postupně zakrňuje a i do jisté míry rezignuje na některé věci, se kterými nemůže pohnout. Chce to stále nové a nové impulzy a hlavně se nevzdávat. Využít svůj potenciál do posledního zbytku. Ale k tomu je potřeba i dobrého a kvalitního zázemí, tak abysme mohli být v pohodě a mít tak prostor k naší kreativitě.

Je bezva být na jednom "fleku" a zdokonalovat se, být naprostým profíkem. Ale do jaké doby lze být vnímán jako nadmíru prospěšný? Dle mého soudu to nejde donekonečna a to hned z několika důvodů. Lidé v našem okolí se mění a vyvíjí stejně jako my. To co bylo na počátku spolupráce samozřejmé a zcela slučitelné se po několika letech může zdát jako sci-fi. A to je moment, který musíme umět správně vyhodnotit a opustitit starou místnost a vstoupit do té nové, která má právě nablýskanou kliku od dveří.

Zápisky nejen z posilovny 11-1-2014: Přednáška v dětském oddělení táborské knihovny

Včera jsem měl tu čest a možnost přednášet v prostorách táborské knihovny, kam jsem pravidelně chodívával v dobách, kdy jsem ještě bydlel v jižních Čechách a internet nebyl tak dostupný jako nyní. Tehdy jsem se připravoval na dráhu osobního trenéra a snil o tom, jak budu pomáhat lidem se cvičením, tak aby byli spokojení a dosahovali své vytčené cíle. Ležel jsem denně v odborných knihách a učil se anatomii nad rámec potřebný pro absolování kurzu, složení zkoušky a napsání seminární práce. Prostě mě to bavilo. Už v osmé třídě na základní škole jsem se snažil naučit jednotlivé svaly a zejména to jaké pohyby vykonávají, nešlo mi to, ale přál si, abych to jednou uměl a to se mi také o pár let později splnilo.

Táborská knihovna mě vybavila vzděláváním, když jsem to nejvíce potřeboval a já jsem cítil určitou povinnost ji to jednou oplatit. A tak mě napadlo přednášet i zde. Musím na tomto místě moc poděkovat Věře Jurmanové Volemanové, která mi s celou akcí nesmírně pomáhala. Udělala propagaci jak v knihovně, tak i v Táborském deníku ale také i „oběhla“ čekárny lékařů zaměřených na pohybový aparát včetně rehabilitací.

A proto vše mohlo začít v sobotu 11.1.2013 v 10 hodin v prostorách dětského oddělení mezi policemi s dětskými knihami v příjemném neformálním prostředí. Měl jsem pěknou trému, neboť jsem nevěděl kolik lidí dorazí. Po počátečním zápasení s projektorem ho nakonec technik obhospořadující PC vybavení knihovny uvedl do chodu, tak aby zhruba dvacet dorazivších lidí coby auditorium mohlo sledovat příběhy lidí, jenž měli problémy se zády, na fotografiích a videích.

Z původně naplánováných 60 minut se přednáška protáhla na dvojnásobný čas! Měl jsem možnost zodpovídat dotazy a rovněž i klást otázky k zamyšelní. Byla to plodná diskuze. Všichni jsme se shodli, že by péče o záda měla začínat již v ranném věku a dbát o to by měli vedle rodičů samotných i školy ve formě preventivních prohlídek u fundovaných odborníků, kteří nic nepodcení. Podle mého názoru by tu měla být i motivace pro další věkové skupiny, které by museli v určitých intervalech navštěvovat odborníky zhruba ve stejných či podobných návštěvách jako se chodí k zubaři či k ženskému lékaři. To by byl úkol pro zdravotní pojišťovny, které by finančním zvýhodněním mohli motivovat ty zodpovědnější z nás.

Na přednášku dorazila i šéfredaktorka Táborského deníku paní Alena Šatrová, která byla šokována číslem, představujícím počet neschopenek vystavených v roce 2012 za bolesti zad. Je to číslo 153 tisíc, což je zhruba počet obyvatel města Plzně. Díky ní se mohou zítra čtenáři jejích novin dočíst o této přednášce, neboť celou akci pozorně fotografovala a uskutečnila i několik rozhovorů včetně jednoho se mnou. Více na tomto linku: http://taborsky.denik.cz/zpravy_region/mezi-regaly-s-detskymi-knihami-se-ucili-pecovat-o-sva-zada-20140111.html

Co dodat závěrem. Už jsem přednášel v minulosti na několika středních školách (na některých i opakovaně), v závěru minulého roku také v The Hubu, kde jsem si pronajímal zasedací místnost v příjemném prostředí, ale nikde se mi zatím nedostalo takového zájmu jako právě v Táborské knihovně. Přednášení není jen o přednášejícím, ale zejména o auditoriu, které se podílí na vytvoření celé té atmosféry tohoto dění.

Zápisky nejen z posilovny 7-1-2014: Mediální fenomén o přeplněných fitkách v lednu

Jako každoročně slýcháváme na počátku ledna v médiích o přeplněných fitkách. Je to stále dokola opakující se fenomén ať ze strany nově příchozích cvičenců tak i médií. Dalo by se to možná přirovnat k tomu, jako když v zimě napadne první sníh. Mně to připadá jako rutinní záležitost, které by snad ani nemusela být věnována až taková pozornost. Proč mluvit o něčem, co se přihodí na počátku každého ledna každý rok? Ti kteří začnou cvičit na základě novoročních předsevzetí to stejně vydrží maximálně do února, slýcháváme z médií. Z mého pohledu ale stejně nejvíce lidí začíná zlepšovat svoji postavu až v druhém čtvrtletí roku, což má i svou logiku, neboť se venku otepluje a my postupně sundaváme jednotlivé vrstvy oblečení a naše špíčky se začínají tu a tam objevovat i našemu okolí. Další fakt k tomu přispívá, že se postupně blíží čas dovolených a my si začínáme uvědomovat, že za plavky se toho moc neschová. Protože jsme navíc lyžařský národ, ačkoliv nemáme mnoho hor, kde by se daly splnit naše lyžařské sportovní ambice, mnozí z nás tráví čas v lednu více na sjezovkách než ve fitness centrech. Ale o těchto věcech se v těchto souvislostech moc nemluví. Je to jen o vytržení čehosi z kontextu a to mě vždy trochu namíchne.

Pokud se někdo rozhodne cvičit ať už z důvodu zlepšení postavy, fyzické kondice nebo i kvůli zlepšení svého zdravotního stavu a vydrží u toho alespoň dva roky, má dlouhodobě vyhráno a jentak s tím už nepřestane. Ale o tom už se nehovoří. Taky proč. Jde zase jen o byznys, počítat návštěvníky fitek na čísla, hlavně když platí členství a jestli to vydrží jen jeden měsíc je to jen a jen jejich problém.

Zápisky nejen z posilovny 3-1-2014: Nový rok, nové boty a staronová klientka

Začal nový rok a s ním celý koloběh pěkně od znovu. Máme před sebou zase dvanáct měsíců, které můžeme vyplnit nic neděláním a nebo pracovat na svých cílech. Rozhodnutí je na každém z nás. Je to volba, za kterou si budeme nést zodpovědnost jen my sami. Ale dost už mého novoročního kázání. Určitě všichni z vás zvolí tu druhou variantu:-)

Pro mě nový rok znamenal pořízení nových běžeckých bot během dnešního dne. Navštívil jsem dvě prodejny v nákupním centru Novodvorská Plaza a vyzkoušel nespočet párů bot. Neboť mám hodně širokou a vysokou nohu, není pro mě snadné vybírání a zejména zkoušení. Až nakonec ty poslední testované dostaly poctu si poprvé zaběhat na mých nohách po prodejně A3. Hned jak jsem dorazil domu, zatejpoval jsem pobolívající patu, nazul si je znovu a vyběhl za slunečního svitu po Benešově. Běžel jsem po polních cestách, skrz město, až jsem si zaběhl příjemných 6 km, abych boty prubnul. Na fotce vidíte jejich krásnou modrou barvu dekorovanou pravým benešovským blátem:-) Byla to v nich radost vyběhnout, protože moje předchozí boty mají za sebou už opravdu velkou porci uběhnutých kilometrů a jejich sláva je již nenávratně pryč.

Dnes jsem měl ve fitku po skoro roční přestávce "staronovou" klientku, která si "odskočila" splnit už podruhé svou mateřskou povinnost. S Péťulkou cvičíme včetně dvou mateřských již úctyhodných devět let a je mou druhou "služebně" nejstarší klientkou. Jen jeden klient má se mnou na kontě o dva roky více a to celkem 11 let tréninků. Péťulka za rok bez cvičení dost zatuhla, a tak i naše letošní druhá lekce byla ve znamení velkého protahování svalů. Ještě pár tréninků a bude zase ohebná jako dříve a též i uplyne doba po císařském řezu a budeme se moci pustit do řádného cvičení břicha a dalších problematických partií.