Někdy opravdu hodně. Je to tak. Pokud si koupíme nové auto, staráme se o něj. Jezdíme do myčky, vysáváme ho, pravidelně navštěvujeme servisní prohlídky. Ale jak je to u nás samotných? Kolik času věnujeme sami sobě? Co děláme pro to, abychom byli fit?
Nevím, jestli jste se nad tím někdy zodpovědně zamýšleli, jaký čas a jaké finanční prostředky věnujete do materiální oblasti svého života oproti prevenci všech možných "civilizačních" onemocnění. Vsadím se, že bude převládat ta materiální oblast. Je nám totiž dobře, když si můžeme koupit hezkou dovolenou, krásný dům či rychlé auto. To je v pořádku, ale co děláte denně, týdně, měsíčně pro své zdraví, aby vás nepřekvapilo něco nečekaného a vy nebyli odkázáni na pomoc medicíny? A při tom to je mnohdy zbytečné. V dnešní uspěchané době převládá přemíra stresu, který je "zabiják" číslo jedna v naší hitparádě spouštěčů nejznámějších civilizačních nemocí jako je hypertenze, infarkt, cévní mozková příhoda, diabetes a troufám si říci, že i nemoci jako roztroušená skleróza, rakovina, parkinsonova a alzheimerova nemoc, které mají zřejmě také prapůvod zejména v naší psychice. Ke stresu samozřejmě patří i to jak se chováme ke svému okolí, jaké máme soukromé a pracovní vztahy. To vše je odrazem naší osobnosti, našeho charakteru a zejména spokojenosti či nespokojenosti s naším životem.
V neposlední řadě k tomu patří i náš životní styl, jak se stravujeme a jestli se "hýbeme". Pokud nemáme vyváženou fyzickou a psychickou "hygienu", trpí náš mozek a imunitní systém, jsme náchylnější k běžným ale i vážným nemocem. Naše tělo má tu úžasnou vlastnost, kdy nás samotné varuje. Projevuje se to únavou, sníženou výkonností ale také i bolestmi. Jestliže mu nasloucháme, můžeme mnoho věcí ovlivnit a předejít tak naší destrukci. Tělo se pak s naší pomocí dokáže opět zotavit.
Ale proč o tom píši? Sám jsem okusil na vlastní kůži, jaké to je nebýt fit. V teenegerském věku jsem musel překonávat obtíže a bolesti se zády. Rychle jsem vyrostl a fyzicky dospěl a moje svaly a prakticky celé tělo se tomu nestačily v tak krátkém čase přizpůsobit. Navštěvoval jsem lékaře různých aprobací, cvičil na rehabilitaci a nechal si do svých zad pouštět elektřinu skrze navlhčené elektrody. Až jsem si uvědomil, že s tím musím začít bojovat sám za sebe a nespoléhat se na pomoc jen druhých. Cvičil jsem ráno i večer poctivě každý den, a to jediné my vlastně pomáhalo...
Druhá zkušenost nastala, kdy jsem upozadil cvičení a veškerý čas věnoval do budování podkroví. Byl jsem unavený a vyčerpaný. Přišlo několik angín. Až nakonec mě odvezla sanitka do nemocnice, tak zle mi do té doby a i od té doby ještě nebylo. Celý svět se mi točil a já zvracel. Do sanitky mě museli odvést dva statní chlapíci. V nemocnici mě testovali na všechno možné až vzešla chybná diagnóza. Až za měsíc a půl jsem skončil na správném oddělení - infekčním. Mononukleóza mě přiměla podívat se na svět úplně jinýma očima. Bohužel jaterní testy ukazovaly, že jsou už pěkně "chycená" játra. Následovala velmi přísná dieta. Bylo mi stále špatně, stačilo ujít 100 m a musel jsem si lehnout pro nepředstavitelnou únavu. Marodil jsem půl roku. Zaměstnavatel mi to nevěřil, na první pohled jsem vypadal, jako každý druhý zdravý člověk. Můj šéf mi nechtěl ani podat ruku, bál se, že je to nakažlivé. Moje psychika byla na dně, jaterní testy se dále zhoršovaly. Neměl jsem daleko k destruktivním úvahám. Až jsem se rozhodl, že s tím budu bojovat, opět sám za sebe a že tuhle bitvu musím vyhrát. Ponořil jsem se do studia bylinek a začal je aplikovat na sebe. Bylo jaro a já denně zkonzumoval 10 stvolů pampelišek, mazal si pampeliškový med a pil nespočet různých bylinkových čajů. A hle, jaterní testy se začaly zlepšovat, i únava ustupovala. Na konci léta jsem začal i cvičit s činkama a zařekl se, že už nikdy nepřestanu, ať se bude dít cokoliv. Vždy si na to najdu čas.
Kolik tedy vlastně stojí naše zdraví? V lepším případě jen čas věnovaný sportování a jeho vybavení plus náklady za vstup na sportoviště a případně za trenéra. V tom horším mnohem více. Psychickou újmu, ztrátu peněz, někdy i ztrátu zaměstnání a v nejhorším případě i trvalou ztrátu zdraví. Pro co se rozhodnete vy?
