Zápisky nejen z posilovny 26-1-2014: Příjemně pracovní neděle

O uplynulé neděli jsem měl nabitý program. Hned dopoledne mě čekala přednáška na novém místě a to v DC Rezidenci na Novodvorské ulici, kam převážně dorazili moji známí, aby se něco mohli dozvědět o špatném držení těla. Poté následoval běh Kunratickým lesem s kamarádkou Janou, která běhá opravdu famózně. Její krátký a rychlý běžecký krok je úsporný a zároveň efektivní. Jak se mi svěřila, běhá již 8 let. Začínala s během ještě v Británii, kde jí norská kamarádka brala s sebou i do dosti nepříjemného počasí, mnohdy lilo jako z konve. Mám v plánu ji přesvědčit, aby s námi začala běhat i závody, neboť nedělních 14 km pro ni bylo jen jako jako výklus na zahřátí, a to byl mráz a její pusa se nezavřela, jak celou dobu štěbetala.

Po sprše a obědě jsem vyrazil do fitka na Národní, kde jsem měl mít další lekci s Pieterem z Nizozemí, který žije v Praze 4 roky a je z ní nadšený. Studuje tu medicínu a živí se tvorbou webových stránek pokrovým hráčů. Dosti neobvyklá kombinace, ale proč ne:-) Pieter se rozhodl, že za 3 roky pokoří nejvyšší horu světa Mont Everest. Jeho trénink je proto orientovaný na sílu a objem dolních končetin, což je pro mě příjemná záležitost, neboť trénink stehen patří k mým nejoblíbenějším. Cvičíme velmi těžké výstupy na lavičku, výpady, dřepy, leg-pressy, ale také i zákopy a předkopy. Na Pieterovi se mi líbí, že opravdu dře na hranici svých možností a že u toho nekňučí. Zodpovědně provede vše co mu naordinuji.

Ve fitku mě poté vyzvedl Aleš, kolega trenér, kterého z nám z dřívějška, abychom se pobavili o jeho nabídce. Aleš provozuje třetím rokem trenérskou školu pro trenéry fitness a dal mi nabídku učit na jeho škole zejména individuální studenty. Povídali jsme si asi dvě hodiny v prostorách jeho školy. Máme podobný pohled na problematiku cvičení i vzdělávání studentů. Tak proč to nezkusit:-)

Zápisky nejen z posilovny 23-1-2014: Trenér potřebný

Trenér potřebný, tak zněla hlavička emailu z 18.1.14 od Američanky z Floridy, která měla v plánu zavítat na týden do Prahy. Ale proč o tom vlastně píši? Chci na tomto příkladu ukázat rozdíl v přístupu Američana (tady Američanky) a Čecha. Dawna doslova napsala: "Trenér potřebný v týdnu od 19.1.14 do 26.1.14. Mám zájem cvičit každý den 90 min. počínaje nedělí od 20 h.“ Letadlo jí přilítalo v neděli v 17 h. Další dny pak chtěla cvičit vždy od 10 h. Polohou ji vyhovoval fitness Vagon, neboť je blízko jejího hotelu.

Pokud mi vždy psal nějaký nový klient českého původu, hlavička nejčastěji zněla "Dotaz". Pak následoval popis proč chce začít cvičit, jaké má obtíže a priority cvičení. Zda-li mu mohu pomoci a mám-li volnou kapacitu. Dále následovala info schůzka doplněná o detaily, které by z emailu udělaly povídku a nebo dokonce román. V lepším případě se šlo rovnou cvičit.

Američané jsou tak trochu jako velké děti a teď to nemyslím vůbec špatně. Rychle se nadchnou, nepřemýšlí tolik a rovnou jednají. Po pravdě se mi tento jejich způsob líbí, neboť i já takhle funguji, ale není to snadné s tím žít v Česku.

My Češi více přemýšlíme, než se do něčeho pustíme. Je to zdlouhavější, ale na druhou stranu trvalejší (mám klienta, který se mnou cvičí již 11 let a to dvakrát týdně). Máme ve zvyku vše bedlivě zkoumat zezhora, zezdola, zleva a někdy i zprava. Je to sice únavné, ale praktické, bohužel je vše tak trochu v křeči.

S Dawnou jsem se nakonec nesetkal. Vše bylo moc narychlo. Bohužel jsem ji nemohl uspokojit v jejích navržených časech. V neděli se navíc fitness Vagon zavírá v době, kdy chtěla začínat svůj první pražský trénink. Tak snad někdy příště, Dawno, třeba na Floridě:-)

Zápisky nejen z posilovny 19-1-2014: 7 statečných běželo Kunratickým lesem

Tak nám vyšla zdařilá premiéra prvního letošního běhu v početné sestavě 4 běžkyň a 3 běžců. Sen se stal skutečností a nadšenci běhu vyběhli od DC Rezidence směrem k IKEMU a pak dále do Kunratického lesa. Bylo naprosto optimální běžecké počasí, 5°C, bezvětří a dokonale svěží vlhký vzduch. Naše plíce pěly radostí. Po chvilce běhu se z naší sedmičlenné skupiny vytvořily dvě menší skupinky 4 a 3 běžců. Ta první udávala mírně rychlejší tempo než ta druhá, nicméně jsme všichni běželi na pohodu, povídali si a smáli se společným vtipným poznámkám směřujícím k našemu okolí, jímž jsme právě probíhali. Než jsem se rozkoukal, Jana vybrala výběh do velmi prudkého kopce. Nakonec nám nezbylo než kopec pokorně vyjít a zahlédnout tak i přeběhnuvší trojici srnek, jejichž sprint byl pro nás dvounohé běžce naprosto fascinující. Na vrcholku kopce jsme pořídili pár snímků a vydali se dál. Kilometry ubíhaly jeden za druhým a nám ani nepřišla ta vzdálenost nějak dlouhá. Celkem 10,4 km v čase 1:13 s občasnou chůzí do krpálů a též příležitostné čekání bez pohybu na pomalejší skupinku a focení na kopci. Škoda, že mnozí pozvaní se k nám nepřidali, uběhli by to s velkou noblesou stejně jako my. Vždyť spolužačka Barči si dnes zaběhla svůj rekord! Tímto se jí omlouvám, zapomněl jsem její jméno. Holt s věkem už paměť slábne:-) Už teď se těším na další běh, který se uskuteční už v únoru. A kdo že to bude nyní organizovat, Pavle?:-)

Zápisky nejen z posilovny 16-1-2014: Nebojte se změn

Stejně tak jako jeden můj klient jsem opustil na sklonku roku předchozí působiště po docela dosti letech. V jeho případě to bylo po osmi, v mém dokonce po osmi a půl. Není asi zcela objektivní hodnotit po měsíci a srovnávat. Nicméně oba jsme se shodli, že je nám momentálně fajn a že vše funguje tak jak má, k obrazu našemu. Vzpomínali jsme, jaké to bylo před osmi či osmi a půl roky. Nové začátky jsou vždycky krásné. Člověk objevuje nové možnosti, stanovuje si nové cíle. Je na vzestupu. Pokud je však někde dlouho, postupně zakrňuje a i do jisté míry rezignuje na některé věci, se kterými nemůže pohnout. Chce to stále nové a nové impulzy a hlavně se nevzdávat. Využít svůj potenciál do posledního zbytku. Ale k tomu je potřeba i dobrého a kvalitního zázemí, tak abysme mohli být v pohodě a mít tak prostor k naší kreativitě.

Je bezva být na jednom "fleku" a zdokonalovat se, být naprostým profíkem. Ale do jaké doby lze být vnímán jako nadmíru prospěšný? Dle mého soudu to nejde donekonečna a to hned z několika důvodů. Lidé v našem okolí se mění a vyvíjí stejně jako my. To co bylo na počátku spolupráce samozřejmé a zcela slučitelné se po několika letech může zdát jako sci-fi. A to je moment, který musíme umět správně vyhodnotit a opustitit starou místnost a vstoupit do té nové, která má právě nablýskanou kliku od dveří.

Zápisky nejen z posilovny 11-1-2014: Přednáška v dětském oddělení táborské knihovny

Včera jsem měl tu čest a možnost přednášet v prostorách táborské knihovny, kam jsem pravidelně chodívával v dobách, kdy jsem ještě bydlel v jižních Čechách a internet nebyl tak dostupný jako nyní. Tehdy jsem se připravoval na dráhu osobního trenéra a snil o tom, jak budu pomáhat lidem se cvičením, tak aby byli spokojení a dosahovali své vytčené cíle. Ležel jsem denně v odborných knihách a učil se anatomii nad rámec potřebný pro absolování kurzu, složení zkoušky a napsání seminární práce. Prostě mě to bavilo. Už v osmé třídě na základní škole jsem se snažil naučit jednotlivé svaly a zejména to jaké pohyby vykonávají, nešlo mi to, ale přál si, abych to jednou uměl a to se mi také o pár let později splnilo.

Táborská knihovna mě vybavila vzděláváním, když jsem to nejvíce potřeboval a já jsem cítil určitou povinnost ji to jednou oplatit. A tak mě napadlo přednášet i zde. Musím na tomto místě moc poděkovat Věře Jurmanové Volemanové, která mi s celou akcí nesmírně pomáhala. Udělala propagaci jak v knihovně, tak i v Táborském deníku ale také i „oběhla“ čekárny lékařů zaměřených na pohybový aparát včetně rehabilitací.

A proto vše mohlo začít v sobotu 11.1.2013 v 10 hodin v prostorách dětského oddělení mezi policemi s dětskými knihami v příjemném neformálním prostředí. Měl jsem pěknou trému, neboť jsem nevěděl kolik lidí dorazí. Po počátečním zápasení s projektorem ho nakonec technik obhospořadující PC vybavení knihovny uvedl do chodu, tak aby zhruba dvacet dorazivších lidí coby auditorium mohlo sledovat příběhy lidí, jenž měli problémy se zády, na fotografiích a videích.

Z původně naplánováných 60 minut se přednáška protáhla na dvojnásobný čas! Měl jsem možnost zodpovídat dotazy a rovněž i klást otázky k zamyšelní. Byla to plodná diskuze. Všichni jsme se shodli, že by péče o záda měla začínat již v ranném věku a dbát o to by měli vedle rodičů samotných i školy ve formě preventivních prohlídek u fundovaných odborníků, kteří nic nepodcení. Podle mého názoru by tu měla být i motivace pro další věkové skupiny, které by museli v určitých intervalech navštěvovat odborníky zhruba ve stejných či podobných návštěvách jako se chodí k zubaři či k ženskému lékaři. To by byl úkol pro zdravotní pojišťovny, které by finančním zvýhodněním mohli motivovat ty zodpovědnější z nás.

Na přednášku dorazila i šéfredaktorka Táborského deníku paní Alena Šatrová, která byla šokována číslem, představujícím počet neschopenek vystavených v roce 2012 za bolesti zad. Je to číslo 153 tisíc, což je zhruba počet obyvatel města Plzně. Díky ní se mohou zítra čtenáři jejích novin dočíst o této přednášce, neboť celou akci pozorně fotografovala a uskutečnila i několik rozhovorů včetně jednoho se mnou. Více na tomto linku: http://taborsky.denik.cz/zpravy_region/mezi-regaly-s-detskymi-knihami-se-ucili-pecovat-o-sva-zada-20140111.html

Co dodat závěrem. Už jsem přednášel v minulosti na několika středních školách (na některých i opakovaně), v závěru minulého roku také v The Hubu, kde jsem si pronajímal zasedací místnost v příjemném prostředí, ale nikde se mi zatím nedostalo takového zájmu jako právě v Táborské knihovně. Přednášení není jen o přednášejícím, ale zejména o auditoriu, které se podílí na vytvoření celé té atmosféry tohoto dění.

Zápisky nejen z posilovny 7-1-2014: Mediální fenomén o přeplněných fitkách v lednu

Jako každoročně slýcháváme na počátku ledna v médiích o přeplněných fitkách. Je to stále dokola opakující se fenomén ať ze strany nově příchozích cvičenců tak i médií. Dalo by se to možná přirovnat k tomu, jako když v zimě napadne první sníh. Mně to připadá jako rutinní záležitost, které by snad ani nemusela být věnována až taková pozornost. Proč mluvit o něčem, co se přihodí na počátku každého ledna každý rok? Ti kteří začnou cvičit na základě novoročních předsevzetí to stejně vydrží maximálně do února, slýcháváme z médií. Z mého pohledu ale stejně nejvíce lidí začíná zlepšovat svoji postavu až v druhém čtvrtletí roku, což má i svou logiku, neboť se venku otepluje a my postupně sundaváme jednotlivé vrstvy oblečení a naše špíčky se začínají tu a tam objevovat i našemu okolí. Další fakt k tomu přispívá, že se postupně blíží čas dovolených a my si začínáme uvědomovat, že za plavky se toho moc neschová. Protože jsme navíc lyžařský národ, ačkoliv nemáme mnoho hor, kde by se daly splnit naše lyžařské sportovní ambice, mnozí z nás tráví čas v lednu více na sjezovkách než ve fitness centrech. Ale o těchto věcech se v těchto souvislostech moc nemluví. Je to jen o vytržení čehosi z kontextu a to mě vždy trochu namíchne.

Pokud se někdo rozhodne cvičit ať už z důvodu zlepšení postavy, fyzické kondice nebo i kvůli zlepšení svého zdravotního stavu a vydrží u toho alespoň dva roky, má dlouhodobě vyhráno a jentak s tím už nepřestane. Ale o tom už se nehovoří. Taky proč. Jde zase jen o byznys, počítat návštěvníky fitek na čísla, hlavně když platí členství a jestli to vydrží jen jeden měsíc je to jen a jen jejich problém.

Zápisky nejen z posilovny 3-1-2014: Nový rok, nové boty a staronová klientka

Začal nový rok a s ním celý koloběh pěkně od znovu. Máme před sebou zase dvanáct měsíců, které můžeme vyplnit nic neděláním a nebo pracovat na svých cílech. Rozhodnutí je na každém z nás. Je to volba, za kterou si budeme nést zodpovědnost jen my sami. Ale dost už mého novoročního kázání. Určitě všichni z vás zvolí tu druhou variantu:-)

Pro mě nový rok znamenal pořízení nových běžeckých bot během dnešního dne. Navštívil jsem dvě prodejny v nákupním centru Novodvorská Plaza a vyzkoušel nespočet párů bot. Neboť mám hodně širokou a vysokou nohu, není pro mě snadné vybírání a zejména zkoušení. Až nakonec ty poslední testované dostaly poctu si poprvé zaběhat na mých nohách po prodejně A3. Hned jak jsem dorazil domu, zatejpoval jsem pobolívající patu, nazul si je znovu a vyběhl za slunečního svitu po Benešově. Běžel jsem po polních cestách, skrz město, až jsem si zaběhl příjemných 6 km, abych boty prubnul. Na fotce vidíte jejich krásnou modrou barvu dekorovanou pravým benešovským blátem:-) Byla to v nich radost vyběhnout, protože moje předchozí boty mají za sebou už opravdu velkou porci uběhnutých kilometrů a jejich sláva je již nenávratně pryč.

Dnes jsem měl ve fitku po skoro roční přestávce "staronovou" klientku, která si "odskočila" splnit už podruhé svou mateřskou povinnost. S Péťulkou cvičíme včetně dvou mateřských již úctyhodných devět let a je mou druhou "služebně" nejstarší klientkou. Jen jeden klient má se mnou na kontě o dva roky více a to celkem 11 let tréninků. Péťulka za rok bez cvičení dost zatuhla, a tak i naše letošní druhá lekce byla ve znamení velkého protahování svalů. Ještě pár tréninků a bude zase ohebná jako dříve a též i uplyne doba po císařském řezu a budeme se moci pustit do řádného cvičení břicha a dalších problematických partií.