Rozhovor (ne)jen o Parkinsonově nemoci

Šéfce Parkinsonova klubu Praha Janě Večlové jsme položili několik otázek o její nemoci a přístupu k ní. Pro mnohé z nás může být pro nás inspirací a též nám tak dát cennou radu, jak se povznést nad všechny malichernosti všedních dní.

Martin: Jani, jak dlouho máš Parkinsonovu nemoc (PN) a čím to u Tebe vlastně začalo?

Jana: Diagnózu PN mám od r. 2005, příznaky od r. 2000. Nemoc u mě začala zhoršenou psychikou, užívala jsem antidepresiva a byla půl roku v pracovní neschopnosti. Cítila jsem značné přetížení organismu, dlouhodobý pracovní stres a tenze do hlavy. V r. 2005 mi na Homolce potvrdili Parkinsonovu nemoc a od té doby se léčím.

Martin: Jakou léčbu jsi doposud podstoupila?

Jana: Běžnou farmakoterapii, která se indikuje na tuto diagnózu. Více než 10 let užívám léky – antidepresiva, antiparkinsonika, léky na štítnou žlázu.

Martin: Proč cvičíš s vibračními kruhy SMOVEY a co Ti to přináší?

Jana: S vibračními kruhy cvičím nejen v našem klubu, ale také ve vodě – AQUAsmovey (cvičí se každý čtvrtek v 18:45 a 19:45 v Plaveckém Areálu Jedenáctka na Praze 11, pozn. red.) Cvičení s kruhy je zajímavé, nevšední a přináší zase nové zkušenosti.

Martin: Jak Ti PN změnila život?

Jana: PN mi hodně změnila život a vše co s tím souvisí. A proto s oblibou říkám – před Parkinsonem a s Parkinsonem. V období "před" jsem byla velmi aktivní člověk, myslím sportovně aktivní – pravidelně jsem cvičila, jezdila na kole, moji kamarádi byli z řad sportovců. Bavila mě práce na zahradě a cestování. V období "s" se vše velmi změnilo… Nyní s odstupem času vím, že jsem velmi brzy zanechala aktivní sportovní činnosti a začala jsem se věnovat charitě. Najednou jsem měla potřebu pomáhat, být užitečná, a tak jsem se zapojila do práce ve Společnosti Parkinson (2006-2014), nyní působím ve sdružení Parkinson Help.  

Martin: Co by si doporučila ostatním Parkinsonikům?

Jana: Parkinsonik by měl zůstat aktivní - pohybově, nepřestávat se udržovat v kondici. Dnes bych se chovala určitě jinak. Ovšem, kdo ví…?

Martin: Držím palce. Děkuji za rozhovor.

Foto: Jana Večlová, Slovensko na kole (soukromý archív Jany Večlové, r. 2006)

Redaktor: Martin Hojda

Smovey patří k parkinsonikům již čtvrt roku

Začátkem letošního roku by mě ani nenapadlo, že o cvičení se smovey bude takový zájem jako právě v Klubu Parkinson Praha. Ačkoliv smovey vymyslel člověk, který sám onemocněl Parkinsonovou nemocí, nemám moc zpráv z okolních zemí, že by tam někdo s parkinsoniky takto cvičil. Můj selský rozum však říkal, když to vymyslel parkinsonik, kterému to pomáhá, proč to právě u nás v Česku nevyzkoušet právě na těchto lidech?

A tak se i stalo. Slovo s Janou Večlovou dalo slovo a já poprvé (ještě bez Péťulky) zavítal do Vršovic představit smovey. Ani si neumíte představit, jakou jsem měl trému, která se však po krátké chvíli rozplynula jako ranní mlha nad lesem a všem nám tam bylo nakonec skvěle.

Během krátké doby se ze cvičení se smovey stala tradice, kdy každou středu na cvičební hodinu dorazí pravidelně nad dvacet parkinsoniků, kteří svým cvičebním nasazením mohou inspirovat nespočet "peciválů" neprovozujících žádnou pohybovou činnost. Snažíme se s Péťulkou vždy lekci přizpůsobit aktuálnímu zdravotnímu stavu parkinsoniků, přičemž pokaždé máme za cíl jim zlepšit náladu na maximum. Tomu všemu nám pomáhá doprovodná hudba v podobě českých písniček od populárních interpretů. Občas máme "bláznivou" náladu, a tak zařadíme i krátkou diskotéku se smovey. Každou lekci se však v úvodu dostane na krátkou procházku se smovey, dále na několik cvičebních bloků tří cviků se smovey (trojice střídavě vedu já a Péťa, aby byla zajištěna kreativita cvičení), poté následuje strečink a na závěr masáž se smovey.

Připadáme si tam jako jedna velká rodina. Vůbec nezáleží na tom, jaké kdo má zrovna obtíže. Každý cvičí tak, jak může. Ani věk nemá na nic žádný vliv. Vše je o jakési eufórii a o tom, že v tu chvíli je vše okolo nás nepodstatné. Kéž by to mohl zažít každý z nás.

Smovey patří k parkinsonikům již čtvrt roku