Téma dnešního blogu jsem si nevybral náhodou, neboť vzestupný průměrný věk dnešní populace je čím dál tím více patrný na každém kroku. Když jsem před dvanácti lety začínat jako osobní trenér na volné noze, byl průměrný věk mých klientů okolo 35 ti let, nyní se pohybuje těsně pod hranicí 50 ti let. S některými mými klienty jsem společně zestárnul o 12, 10 či 9 let.
Dnešní medicína je postupně "šikovnější" a průměrný věk dožití se neustále posouvá a dá se předpokládat, že jednou v budoucnu budou lidé skutečně žít i 120 let, jak se obecně deklaruje, jako věk, na který je lidské tělo "nastaveno". V ČR je naděje na dožití u mužů 74 let a u žen 80 let oproti Skandinávii a Švýcarsku, kde jsou hodnoty ještě vyšší, a to 79 a 84 let. Nabízí se otázka, jak ale naše tělo a zejména mysl budou v tomto pozdním věku fungovat a o jakou kvalitu života se bude jednat? Co nás tedy vlastně čeká? Pojďme se na to postupně podívat.
Současná stárnoucí generace sice velmi často ještě aktivně sportuje, ale je zároveň nejtlustší a chronicky nejvíce nemocnou generací všech dob. Mezi nově se šířící nemoci vysokého věku patří i Alzheimerova choroba, která je velkým "strašákem" budoucnosti. OSN předpovídá, že v polovině tohoto století bude více než jedna čtvrtina lidí na světě v seniorském věku (nad 65 let), což bude provázeno poklesem počtu lidí v produktivním věku.
Tyto změny složení věku populace povedou k řadě nově vznikajících problémům, na něž dnešní společnost není téměř vůbec připravená. Pokud bych měl jmenovat tyto největší problémy, bylo by to zejména financování systémů důchodového zabezpečení, sociální a zdravotní péče o staré občany. Se zvyšujícím se počtem seniorů porostou totiž požadavky také na rodinnou péči, která jakožto "neformální" péče bude vlivem časové zaměstnanosti rodinných příslušníků mnohdy zcela nedostupná. Tím pádem budou kladeny stále vyšší nároky na kvantitu a kvalitu veřejných sociálních a zdravotních služeb zaměřených na potřeby seniorů a jejich organizační a finanční zabezpečení.
Položme si ale klíčovou otázku, proč vlastně tak rychle stárneme? Je to o celkovém nastavení dnešní společnosti, kdy je daleko větší důraz kladen na sebenaplnění a seberealizaci každého jedince. Děti tak přestávají být středobodem života rodičů a mnohdy jejich pořízení bývá kariérní překážkou ba dokonce hendikepem. Mnohé moderní ženy mají tedy na výběr buď a nebo, ale ne obojí. Jinými slovy se na pomyslných vahách porovnává kariéra s mateřstvím. Ženy tak mají tendenci odkládat narození dítěte na pozdější příhodnější dobu, která ale nemusí vůbec nastat a pak se může stát, že na plánované rodičovství je už pozdě nebo v něm brání jiné překážky. Pokud společnost začne přijímat nová opatření, která by měla nastartovat populační boom, jsou ve většině případů závislá na celkové politické, ekonomické a sociální situaci dané země.
Jaká je situace u nás?
V ČR bylo v roce 2014 už více penzistů než dětí (do věku 15 ti let). V roce 2030 bude na 200 důchodců připadat jen 100 dětí. V roce 2020 vznikne poměr 51 neaktivních na 100 aktivních lidí a v roce 2050 dokonce 78 na 100.
Nastávající trend z posledních let naznačuje, že ČR stojí na prahu velkých nezadržitelných změn věkového složení obyvatelstva vedoucího k intenzivnímu stárnutí. Co to způsobuje? Tak hlavně velmi nízká úroveň plodnosti a také postupný přesun osob z početně silných válečných a poválečných ročníků nad věkovou hranici 65 ti let ostatně tak jako všude v Evropě. Tady ještě doplním, že u nás klesla hodnota úhrnné plodnosti pod hranici 1,2 dětí na jednu ženu již v roce 1996 a dosud je na této úrovni označované jako extrémně nízká plodnost (pod 1,3). ČR se tak díky těmto dvěma aspektům stane jednou z nejstarších zemí soudobé Evropy. Ba dokonce nás má v budoucnu ubýt o jeden milion!
A co situace v Evropě?
Víte jaký byl průměrný věk v západní Evropě v roce 1980? A jaký bude v roce 2025? Pokud jste tipovali v prvním případě 34 let a ve druhém okolo padesáti, máte pravdu.
V současnosti je demografické stárnutí Evropy velkým problémem. Evropa má ze všech světadílů nejvíce seniorů nad 65 let (16 %) a počet dětí mladších 15 ti let a osob starších 65 ti let je vyrovnaný, čímž se stává jediným kontinentem s úbytkem obyvatelstva. Podíl seniorů zde bude v roce 2050 přesahovat třetinu obyvatelstva a zhruba polovina bude ve věku nad 50 let!
K nejstarším zemím v Evropě (tudíž i na světě) patří v současné době Itálie, Řecko, Španělsko a Německo s 20 % obyvatel ve věku nad 65 let.
Jak je na tom svět?
V roce 2030 bude na světě 1 miliarda lidí starších 65 let a dokonce v roce 2050 bude v 64 zemí každý třetí nad 60 let. Poprvé se tak v dějinách lidstva bude vyskytovat na Zemi víc lidí nad 50 než těch, jimž je méně než 17!
Nejvíce přibývá kategorie velmi starých lidí (tzv. oldest old), což jsou senioři nad 80 let. Do roku 2050 se kategorie těchto osob na světě čtyřikrát zvýší ze současných 88 mil. na 402 mil. Oldest old byli dosud soustředěni zejména ve vyspělých zemích světa, ale v budoucnu jejich koncentrace vzroste zejména v Asii, kde se jejich počet navýší o téměř 200 mil. obyvatel v průběhu necelých 50 ti let. Jen pro zajímavost doplním, že celkově nejstarší populaci na světě má Japonsko.
Co budeme dělat?
Budeme se muset více starat o své zdraví, jeho prevenci a svou soběstačnost. V budoucnu budou vznikat fitness centra zaměřená pro seniory a hendikepované, kde budou k mání hydraulické posilovací stroje, aby se nepřetěžovaly zatuhlé klouby našich "stařečků". Sedačky u strojů budou odnímatelné, aby se tam mohlo zajet i s vozíkem. V oblasti sociální péče budou vznikat projekty, při nichž si budou navzájem vypomáhat například senioři se studenty a naopak, zejména sloučením sil a rovněž nákladů na bydlení. Staří lidé budou monitorováni webovými kamerami a v případě potřeby k nim přispěchá pomoc. Také zaměstnavatelé budou počítat s využitím seniorů tím, že jim upraví pracovní prostředí tak, aby bylo pohodlnější, např. nastavitelnou výškou pracovního stolu či lepším osvětlením pracoviště. Nápady jistě budou vznikat a my lidé se s tím už nějak vypořádáme, ostatně jako v minulosti pří řešení problémů jiného rázu.
Použitá literatura:
1) Vodička, M.: Co s námi bude? Práh, Praha 2014
2) Kalibová, K., Pavlík, Z., Vodáková, A.: Demografie (nejen) pro demografy, Slon, Praha 2009
