Představení smovey v Rosce

Dne 18.8.2015 proběhlo představení smovey v centru roztroušené sklerózy Roska v Praze 7 - Holešovicích, kde se pravidelně setkávají lidé postižení touto nemocí.

Je to vlastně moje třetí setkání se skupinou lidí, kteří mají nevyléčitelnou nemoc, která postihuje mozkovou, nervovou, a vyjma jedné, i svalovou oblast lidského těla. První skupinou jsou lidé s parkinsonovou nemocí, druzí s alzheimerovou chorobou a do třetice lidé trpící roztroušenou sklerózou (RS). Hned v úvodu mého setkání s paní Kubínovou, která vše zorganizovala a patří jí proto i můj velký dík a dále s paní magistrou Bláhovou, předsedkyní organizace Roska, mě napadla myšlenka, proč organizace sdružující lidi nemocné těmito třemi chorobami více nespolupracují? Vždyť v jednotě je síla a dalo by se jistě více "vybojovat" pro lidi, kteří potřebují pomáhat. Snad tato myšlenka najde někdy v budoucnu své naplnění.

Již v minulosti jsem se setkal s několika lidmi postiženými RS. První byla Olina, kamarádka, kterou jsem potkal před dvaadvaceti lety v jednom táborském fitness centru. Dále její pozdější přítel, který se už velmi obtížně pohyboval o francouzských holích. Před několika lety stejnou diagnózu vyslechla i moje neteř. V loňském roce jsem se zase seznámil s jednou maminkou u základní školy, kam jsem doprovázel svou dceru, jež se mi svěřila, že ji sužuje RS. Co tím chci napsat? Jen snad to, že tito lidé jsou mezi námi a můžeme se s nimi setkávat velmi často a neměli bychom je přehlížet.

RS je chronické zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému (mozek a mícha), které

poškozuje pochvy nervových vláken i vlákna samotná, čímž negativně ovlivňuje řízení celé řady tělesných, mentálních i psychických funkcí. V České republice je zhruba 19 tisíc, nejčastěji mladých lidí mezi dvacátým a čtyřicátým rokem života. Nemoc je sice nevyléčitelná, ale pokud je včasně diagnostikována, lze její průběh významně stabilizovat.

Mezi zlepšování stavu lidí trpící RS patří i pohyb a cvičení. A tak slovo dalo slovo a s paní Kubínovou ze seniorského domova Pod Kavčí Skálou v Říčanech jsme se domluvili na realizaci této akce. Do centra Roska nakonec dorazilo asi deset lidí, kteří si vyslechli informace o vzniku smovey a jeho účincích. Posléze si mohli vyzkoušet několik cviků se smovey a rovněž pocítit vibrace na vlastním těle skrze masáže šíje a zad.

Navštěvníci akce byli nadšení a pro mě to bylo opět utvrzení v tom, že takovéto akce dávají smysl a mohou ukázat těmto lidem novou cestu, kterou se vydat, budou-li chtít zlepšit svoje pohybové schopnosti a také i svou náladu.

Bechtěrevik se pustil k znovuzískání své kondice

Tento týden se Tomáš (44) po zdravotní přestávce opět pustil do boje se svou hmotností okolo 140 kg při výšce 2 m a jednak se zlepšením své kondice, protažením ztuhlých svalů a udržením pohyblivosti svojí srůstající páteře, co nejdéle to jen půjde.

S Tomášem jsem již dříve v minulosti cvičil, před sedmi lety, ve fitness centru, kde si už tehdy občas stěžoval na bolesti v bederní páteři, které z mého pohledu nesouvisely se cvičením a v té době nám nebyla známa ani jejich příčina. Až v průběhu dalších let zjistili a diagnostikovali lékaři Tomášovi Bechtěrevovu nemoc.

Co to vlastně je ta Bechtěrevova nemoc? Je to chronické zánětlivé onemocnění zejména páteřních obratlů. Při Bechtěrevově nemoci se v těle vyskytuje antigen HLA-B27, který patří do skupiny HLA antigenů, což jsou vlastně molekuly na povrchu buněk, podle kterých imunitní systém rozeznává vlastní buňky od cizích. Tato nemoc se pak projevuje chronickou ztuhlostí a bolestivostí zejména v bederní oblasti. Cvičení a pohyb zmírňuje tyto její projevy, ale bohužel ani současná medicína nedokáže tuto nemoc vyléčit. Průběh nemoci je dlouhodobý, trvá několik let, kdy páteř postupně tuhne a ztrácí svoji pohyblivost. Dochází k ankylóze páteře (nepohyblivé srůsty v důsledku tvorby syndezmofytů, což jsou kostěné můstky mezi obratli vedoucí k tzv. bambusové páteři).

Tomáš v mezidobí cvičil a rehabilitoval s jinými odborníky. Nyní měl zdravotní přestávku, která se projevila na jeho aktuální fyzičce. Až se rozhodl opět se pustit do bitvy, a tak slovo dalo slovo a my se začali scházet na venkovním cvičišti u Agrofertu, jehož hlavní atrakcí je proslulý olympijský klikující autobus.

Při třetí lekci mi kladl na srdce, aby jeho cvičení mělo progres a dlouhodobou kontinuitu, musí se dbát na pestrost cviků a využití rozmanitých cvičebních pomůcek tak, aby ho tréninky bavily. Dále by jeho počáteční cvičební eufórie neměla mít za následek přetěžování a bolestivost jeho svalstva, což není snadné v jeho případě dodržet, neboť Tomáš je opravdu poctivý dříč, mezi jehož další oblíbené sporty patřily veškeré míčové sporty s převahou volejbalu. Nyní se příležitostně věnuje tenisu a horské turistice. Jak sám říká, jeho nohy vydrží opravdu hodně:-)