Pokud mi vždy psal nějaký nový klient českého původu, hlavička nejčastěji zněla "Dotaz". Pak následoval popis proč chce začít cvičit, jaké má obtíže a priority cvičení. Zda-li mu mohu pomoci a mám-li volnou kapacitu. Dále následovala info schůzka doplněná o detaily, které by z emailu udělaly povídku a nebo dokonce román. V lepším případě se šlo rovnou cvičit.
Američané jsou tak trochu jako velké děti a teď to nemyslím vůbec špatně. Rychle se nadchnou, nepřemýšlí tolik a rovnou jednají. Po pravdě se mi tento jejich způsob líbí, neboť i já takhle funguji, ale není to snadné s tím žít v Česku.
My Češi více přemýšlíme, než se do něčeho pustíme. Je to zdlouhavější, ale na druhou stranu trvalejší (mám klienta, který se mnou cvičí již 11 let a to dvakrát týdně). Máme ve zvyku vše bedlivě zkoumat zezhora, zezdola, zleva a někdy i zprava. Je to sice únavné, ale praktické, bohužel je vše tak trochu v křeči.
S Dawnou jsem se nakonec nesetkal. Vše bylo moc narychlo. Bohužel jsem ji nemohl uspokojit v jejích navržených časech. V neděli se navíc fitness Vagon zavírá v době, kdy chtěla začínat svůj první pražský trénink. Tak snad někdy příště, Dawno, třeba na Floridě:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat