Začátkem letošního roku by mě ani nenapadlo, že o cvičení se smovey bude takový zájem jako právě v Klubu Parkinson Praha. Ačkoliv smovey vymyslel člověk, který sám onemocněl Parkinsonovou nemocí, nemám moc zpráv z okolních zemí, že by tam někdo s parkinsoniky takto cvičil. Můj selský rozum však říkal, když to vymyslel parkinsonik, kterému to pomáhá, proč to právě u nás v Česku nevyzkoušet právě na těchto lidech?
A tak se i stalo. Slovo s Janou Večlovou dalo slovo a já poprvé (ještě bez Péťulky) zavítal do Vršovic představit smovey. Ani si neumíte představit, jakou jsem měl trému, která se však po krátké chvíli rozplynula jako ranní mlha nad lesem a všem nám tam bylo nakonec skvěle.
Během krátké doby se ze cvičení se smovey stala tradice, kdy každou středu na cvičební hodinu dorazí pravidelně nad dvacet parkinsoniků, kteří svým cvičebním nasazením mohou inspirovat nespočet "peciválů" neprovozujících žádnou pohybovou činnost. Snažíme se s Péťulkou vždy lekci přizpůsobit aktuálnímu zdravotnímu stavu parkinsoniků, přičemž pokaždé máme za cíl jim zlepšit náladu na maximum. Tomu všemu nám pomáhá doprovodná hudba v podobě českých písniček od populárních interpretů. Občas máme "bláznivou" náladu, a tak zařadíme i krátkou diskotéku se smovey. Každou lekci se však v úvodu dostane na krátkou procházku se smovey, dále na několik cvičebních bloků tří cviků se smovey (trojice střídavě vedu já a Péťa, aby byla zajištěna kreativita cvičení), poté následuje strečink a na závěr masáž se smovey.
Připadáme si tam jako jedna velká rodina. Vůbec nezáleží na tom, jaké kdo má zrovna obtíže. Každý cvičí tak, jak může. Ani věk nemá na nic žádný vliv. Vše je o jakési eufórii a o tom, že v tu chvíli je vše okolo nás nepodstatné. Kéž by to mohl zažít každý z nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat