neděle 25. ledna 2015

Kolik stojí naše zdraví?

Někdy opravdu hodně. Je to tak. Pokud si koupíme nové auto, staráme se o něj. Jezdíme do myčky, vysáváme ho, pravidelně navštěvujeme servisní prohlídky. Ale jak je to u nás samotných? Kolik času věnujeme sami sobě? Co děláme pro to, abychom byli fit?


Nevím, jestli jste se nad tím někdy zodpovědně zamýšleli, jaký čas a jaké finanční prostředky věnujete do materiální oblasti svého života oproti prevenci všech možných "civilizačních" onemocnění. Vsadím se, že bude převládat ta materiální oblast. Je nám totiž dobře, když si můžeme koupit hezkou dovolenou, krásný dům či rychlé auto. To je v pořádku, ale co děláte denně, týdně, měsíčně pro své zdraví, aby vás nepřekvapilo něco nečekaného a vy nebyli odkázáni na pomoc medicíny? A při tom to je mnohdy zbytečné. V dnešní uspěchané době převládá přemíra stresu, který je "zabiják" číslo jedna v naší hitparádě spouštěčů nejznámějších civilizačních nemocí jako je hypertenze, infarkt, cévní mozková příhoda, diabetes a troufám si říci, že i nemoci jako roztroušená skleróza, rakovina, parkinsonova a alzheimerova nemoc, které mají zřejmě také prapůvod zejména v naší psychice. Ke stresu samozřejmě patří i to jak se chováme ke svému okolí, jaké máme soukromé a pracovní vztahy. To vše je odrazem naší osobnosti, našeho charakteru a zejména spokojenosti či nespokojenosti s naším životem.


V neposlední řadě k tomu patří i náš životní styl, jak se stravujeme a jestli se "hýbeme". Pokud nemáme vyváženou fyzickou a psychickou "hygienu", trpí náš mozek a imunitní systém, jsme náchylnější k běžným ale i vážným nemocem. Naše tělo má tu úžasnou vlastnost, kdy nás samotné varuje. Projevuje se to únavou, sníženou výkonností ale také i bolestmi. Jestliže mu nasloucháme, můžeme mnoho věcí ovlivnit a předejít tak naší destrukci. Tělo se pak s naší pomocí dokáže opět zotavit.


Ale proč o tom píši? Sám jsem okusil na vlastní kůži, jaké to je nebýt fit. V teenegerském věku jsem musel překonávat obtíže a bolesti se zády. Rychle jsem vyrostl a fyzicky dospěl a moje svaly a prakticky celé tělo se tomu nestačily v tak krátkém čase přizpůsobit. Navštěvoval jsem lékaře různých aprobací, cvičil na rehabilitaci a nechal si do svých zad pouštět elektřinu skrze navlhčené elektrody. Až jsem si uvědomil, že s tím musím začít bojovat sám za sebe a nespoléhat se na pomoc jen druhých. Cvičil jsem ráno i večer poctivě každý den, a to jediné my vlastně pomáhalo...


Druhá zkušenost nastala, kdy jsem upozadil cvičení a veškerý čas věnoval do budování podkroví. Byl jsem unavený a vyčerpaný. Přišlo několik angín. Až nakonec mě odvezla sanitka do nemocnice, tak zle mi do té doby a i od té doby ještě nebylo. Celý svět se mi točil a já zvracel. Do sanitky mě museli odvést dva statní chlapíci. V nemocnici mě testovali na všechno možné až vzešla chybná diagnóza. Až za měsíc a půl jsem skončil na správném oddělení - infekčním. Mononukleóza mě přiměla podívat se na svět úplně jinýma očima. Bohužel jaterní testy ukazovaly, že jsou už pěkně "chycená" játra. Následovala velmi přísná dieta. Bylo mi stále špatně, stačilo ujít 100 m a musel jsem si lehnout pro nepředstavitelnou únavu. Marodil jsem půl roku. Zaměstnavatel mi to nevěřil, na první pohled jsem vypadal, jako každý druhý zdravý člověk. Můj šéf mi nechtěl ani podat ruku, bál se, že je to nakažlivé. Moje psychika byla na dně, jaterní testy se dále zhoršovaly. Neměl jsem daleko k destruktivním úvahám. Až jsem se rozhodl, že s tím budu bojovat, opět sám za sebe a že tuhle bitvu musím vyhrát. Ponořil jsem se do studia bylinek a začal je aplikovat na sebe. Bylo jaro a já denně zkonzumoval 10 stvolů pampelišek, mazal si pampeliškový med a pil nespočet různých bylinkových čajů. A hle, jaterní testy se začaly zlepšovat, i únava ustupovala. Na konci léta jsem začal i cvičit s činkama a zařekl se, že už nikdy nepřestanu, ať se bude dít cokoliv. Vždy si na to najdu čas.


Kolik tedy vlastně stojí naše zdraví? V lepším případě jen čas věnovaný sportování a jeho vybavení plus náklady za vstup na sportoviště a případně za trenéra. V tom horším mnohem více. Psychickou újmu, ztrátu peněz, někdy i ztrátu zaměstnání a v nejhorším případě i trvalou ztrátu zdraví. Pro co se rozhodnete vy?

úterý 20. ledna 2015

Sexy zadeček

1. Jak by měl vlastně vypadat takový sexy zadeček?
2. Existuje opravdu zaručený recept jak dosáhnout pěkného pozadí?
3. Mluvil jste zde zejména o ženském zadečku. Mají zájem o zpevnění hýždí i muži?
4. Má vliv i životospráva na celulitidu v oblasti hýždí?

ad 1. 

Asi zde jednotný názor není na místě, neb každému se líbí něco jiného. Žena s větším zadečekem by si přála menší a někdy je tomu i také naopak. Je to věc názoru, obecně lze říci, že to je velmi subjektivní. Z mého pohledu trenéra velkou úlohu hraje genetika, ale téměř v každém případě se dá něco udělat pro jeho zlepšení. Už jen to, že není povislý (tzv. paviání zadek) či obalen velkou tukovou vrstvou včetně celulitidy, je úspěch. Jeho tvar, myšleno složení a struktura svalových vláken, je již víceméně dán do vínku již při narození. V období puberty, v těhotenství, po porodu a též v přechodu se pak ještě mění, zejména se změn ou pánevních kostí a tudíž i posunutím začátků a úponů svalů.

ad 2. 

Opravdu zaručený recept asi není, neboť každý jsme jiný. Jsou ženy, které hýžďové svaly nepoužívají a mnohdy je neumí ani ovládat. Pro ně je pak na místě začít nejprve aktivací těchto svalů velmi izolovaným cvičením. V praxi se mi hodně osvědčilo stahování půlek k sobě v leže na břiše s ohnutými kyčlemi a koleny (poloha žabák). Též není špatné zvedání pánve v leže na zádech na patách v roznožení. Pro ty, které jsou na tom lépe, je možné použít již cviky na strojích a se svým tělem. Výborný je třeba leg-press (tlak nohami v leže na stroji) jen patami v částečném rozsahu se zatínáním hýždí, přičemž lavička stroje je naklopena c o nejstrměji (sklon 45°). Dobré jsou rovněž dřepy s držením se u žebřin, kdy jsou špičky nohou co nejblíže žebřin. Při pohybu dolů se hodně vystrčí hýždě. Účinné jsou také výpady vzad či zanožování ve stoje na kyvadle.

ad 3. 

Ano, mají. Z průzkumu sexuální přitažlivosti mužů vyplynulo, že právě ženy mají na mužích velmi rády, když je mužský zadek pevný a dobře vypadající. Již několik mých klientů za mnou přišlo s požadavkem na speciální trénink právě této partie. U mužů je pak trénink odlišnější a více silovější. Cvičí se například hluboké dřepy, mrtvé tahy, extenze trupu na lavičce s větším vysunutím trupu a tak podobně.

ad 4. 

Má. Právě tam se nejvíce projeví u žen konzumace nezdravých látek pro organismus. Asi největší měrou tomu napomáhá antikoncepce, konzumace jídel z fast foodů, kouření, pití kávy a alkoholických nápojů, pojídání sladkostí a uzenin, které překyselují organismus. Též stres a nedostatek spánku může stav zhoršovat.



neděle 25. května 2014

Zápisky nenej z posilovny 22-5-2014: Zdravá záda v Písku

Poslední květnová přednáška ze série po jihočeských a středočeských městech proběhla v malebném třicetitisícovém městě na Otavě v krásné budově městské knihovny na Alšově náměstí. Lidé se na tuto přednášku předem objednávali a přišli v hojném počtu, ačkoliv se hrál hokejový duel Česko-USA a venku panovalo letní počasí. Byla to předzvěst opravdu velkého zájmu posluchačů o tuto problematiku (20 lidí), kterou utvrdilo i trio dobrovolníků (oproti standardní dvojici), kteří byli podrobeni testování a též i přísné kontrole zůčastněných.

Tento team tvořili dvě ženy, Jana a Martina a pan Václav. Byly na nich vidět určité anatomické odchylky, které společně se stylem jejich života způsobovaly některé svalové dysbalance, kdy je některá svalová skupina zpravidla slabší nebo zkrácenější oproti protilehlé silnější či uvolněnější, jak by se dalo laicky napsat. V čem byli ale na tom podobně, byla přetížená šíjová oblast. Pan Václav, jenž byl velmi přátelský a komunikativní, je opravdu velký hobby sportovec, neboť každý den uplave v bazénu 1 km a to pravidelně po dobu již 10 ti let! Kloubouk dolů. Takových aktivních seniorů bysme v Česku potřebovali více. Zřejmě písecký bazén skýtá zajímavé kliama, o němž jsme dosud nic neslyšeli:-)

Na závěr přednášky přišla na řadu i novinka z Rakouska, o kterou se zajímám pouhý měsíc. Jsou to vibrační kroužky SMOVEY (swing, move and smile), které se při houpavém cvičení drží v rukách a jejich přednost spočívá v rozvibrování (60 Hz – odpovídá lidské frekvenci) a uvolnění těla včetně tréninku koordinace a též zapojené obou mozkových hemisfér do součinnosti. Vymyslel ji devadesátiletý rakušan, poté co dostal Parkinsonovu chorobu a nechtěl se smířit se svým zdravotním stavem, neboť byl aktivní sportovec (tenista a lyžař). Všem návštěvníkům se tato cvičebně-zdravotní pomůcka velmi zalíbila, a tak si ji zkoušeli na vlastním těle, na němž je patrná prakticky okamžitě její funkčnost.

Městská knihovna Písek včetně obyvatel tohoto města na mě opravdu velmi mile zapůsobila a vzpomínky na tuto akci ve mně vyvolávají pocity uspokojení, že se najdou lidé, kteří mají opravdu zájem o své tělo a jsou ochotni pro jeho pravidelné udržování i něco udělat. Ať je, prosím, tento report inspirací i pro jiné lidi z jiných krásných koutů naší vlasti.

Zde je link na FB o této akci (městská knihovna Písek):
https://www.facebook.com/MKPdetskeoddeleni







neděle 18. května 2014

Zápisky nejen z posilovny 18-5-2014: Přednáška v Berouně (v kraji Českého krasu a Křivoklátska)

Hned následující den po předchozí přednášce v Příbrami následovala přednáška v berounské knihovně. Měl jsem trochu obavy, aby vůbec někdo dorazil, neboť se v čase přednášky hrál hokejový zápas Česko-Itálie.

Nakonec přeci jen dorazilo 15 lidí, kteří vytvořili komorní atmosféru. Bohužel berounská knihovna nedisponuje wi-fi připojením, a tak jsem musel mít přednášku připravenou na flash paměti a využít zdejší notebook, který nakonec obsluhovala společně s fotoaparátem pracovnice knihovny Bc. Iva Stluková.

Dva testovaní dobrovolníci byli ve skvělé kondici. Duo tvořila rehabilitační sestra cvičící jógu a všestranný sportovec pracující fyzicky. Díky tomu jsem mohl auditoriu ukázat na obou, jak by vše mělo správně vypadat a fungovat, skoro to vypadalo, jako kdybychom byli předem domluveni.


V diskuzi pak padla otázka, jaká sportovní aktivita je nejlepší pro to, aby byl člověk fit. Má odpověď stejně jako v Příbrami asi mile překvapila, neboť moje teorie podložená praktickými důkazi říká, že zásadní je, že se člověk vůbec hýbe a je na něm, jakou sportovní aktivitu si vybere a i četnost jejího opakování. To samozřejmě platí za předpokladu, že je člověk zdráv a nemá žádné obtíže.

Na přednášce byl přítomen i jeden velmi aktivní senior ve věku jednasedmdesáti let vypadající tak na padesát, který celý život pravidelně běhá, a proto jsme měli společné téma k diskuzi a byli tak naladěni na stejnou vlnu.

Chtěl bych se na tomto místě ještě trochu přimluvit za berounskou knihovnu, která by si jistě zasluhovala novější vybavení výpočetní techniky. Pokud můžete pomoci, učiňte tak prosím.


Zápisky nejen z posilovny 17-5-2014: Přednáška v Příbrami (hornickém městě)

Dne 13.5.2014 proběhla letos už v pořadi 6. přednáška o Zdravých zádech, nyní v hornickém městě Příbrami, kde se těžily všechny možné nerostné suroviny snad kromě uhlí. Zdejší knihovna Jana Drdy tu má dlouholetou tradici, na níž navazují i organizované přednášky na rozličná témata, které se konají každé úterý od 17 hodin. Tyto kulturní akce má na starosti zdejší manažer pan Mgr. Václav Chvál, který měl vše na mou přednášku řádně připravené v přednáškovém sále ve 3. podlaží budovy knihovny.

Na přednášku nakonec dorazilo úctyhodných 27 posluchačů. Se zaujetím poslouchali a občas něco i dopnili a obohatili tak můj monolog. Nejvíce legrace jsme však zažili při testování dvou dobrovolníků z řad návštěvníků přednášky, kteří všechny testy zvládali téměř bez problemů a zejména jejich vtipné komentáře bavily publikum.

V závěru přednášky se rozvinula diskuze na nespočet témat. Lidé se postupně osmělovali, aby se mohli zeptat na to, co je trápilo a s čím si nevěděli rady, mnohdy delší dobu. Doufám, že moje přednáška doplnila jejich anatomické a fyzikální znalosti a že je přiměla se zamyslet na sebou samotnými.


středa 23. dubna 2014

Zápisky nejen z posilovny 2-4-2014: Workshop ve firmě Marvinpac v Říčanech-Jažlovicích











 

Začátkem dubna proběhl v prostorách firemního fitness studia, které slouží pro zaměstnance firmy Marvinpac (packaking & copacking solutions), úvodní cvičební workshop, který měl seznámit zejména „kancelářské“ pracovníky s možností využití závěsného systému pro cvičení s vlastním tělem. Fitness studio je slušně vybavené s ohledem na využitý prostor. Nachází se zde běhací pás, boxovací pytel, žebřiny se závěsným systémem a podložky na cvičení. O vše se zapřičinili ředitelé firmy Jan Vrátil a Jan Pavlík, kteří považují cvičení za alfu a omegu úspěchu výkonné a expandující firmy. Vždyť pan Jan Pavlík se mnou spolupracuje již 4 roky.

Většina zvídavých spolupracovníků si tak mohla okusit na vlastní „kůži“ cvičení s vlastním tělem na závěsném systému, který klade důraz zejména na hluboký stabilizační systém páteře, jenž je klíčový při předcházení bolestí zad v důsledku statického přetěžování během práce u PC a při jízdě autem.

Po necelém měsíci jsem se dnes ve firmě Marvinpac zastavil, abych se ujistil, že pracovníci poctivě cvičí, vyzvedl fotografie z workshopu (některé přikládám k textu) a předběžně předjednal skladbu dalšího workshopu, který bude zaměřen na vstupní fitness diagnostiku a cílené řešení potencionálních problémů s pohybovou soustavou „kancelářských“ pracovníků.


pátek 18. dubna 2014

Zápisky nejen z posilovny 17-4-2014: Přednáška v Nymburce (evropském městě sportu 2014)

 Dne 17.4.2014 proběhla letos již v pořadí pátá přednáška "Zdravá záda" v prostorách dětského oddělení Nymburské knihovny. Po předchozích nezdarech se nám nakonec podařilo zprovoznit projektor, který zpočátku odmítal spolupracovat jak s iPadem tak i s notebookem. Počáteční problém tkvěl v tom, že firma Epson, od níž byl projektor v knihovně nainstalován, má speciální tlačítko pro vyhledávání zdrojového zařízení a pokud ho nezmáčknete, neděje se tak automaticky jako je na projektorech od jiných výrobců zvykem.

Technika se zprovoznila a vyčkávalo se na příchod posluchačů, kteří měli již nějaké zkušenosti s problémy se zády, jak se později ukázalo. V součtu dorazilo 6 lidí v poměru 50 na 50 v zastopení obou pohlaví plus dvě knihovnice. Mohlo se začít. Po předchozích zkušenostech, kdy na přednášky dorazilo většinou větší množství lidí, jsem byl mírně zklamán, ale mohlo to být zapříčiněno pěkným slunným počasím a faktem, že měly děti prázdniny a bylo před velikonocema.

Komorní atmosféra byla ve finále výhodou, neboť účastníci přednášky měli hodně specifické dotazy, a tak se rázem dětské oddělení knihovny proměnilo v domácí fitness. Názorné ukázky a zkoušky cviků, které měly uvolnit zatuhlé a přetěžované svaly se ukázaly jako hlavní devíza této přednášky. Troufám si říci, že byla nejvíce praktická, až mě mrzelo, že nemám patřičné vybavení s sebou, abych mohl předvádět více ještě účinnějších cviků.

Nakonec jsme se všichni přijemně zapotili včetně mě a celá akce byla smysluplnější než jsem si původně myslel. Chtěl bych tímto také poděkovat zejména knihovnici Marii Lebduškové za vytvoření velmi graficky zdařilého plakátu na propagaci této akce, dále za to, že poskytla svoje „tělo“ pro testování a demonstraci některých cviků a rovněž za fotodokumentaci, kterou střídavě porováděla s kolegyní, když zrovna nebyla testována. Těším se na další přednášku v útulném městě Nymburk, která by mohla proběhnout už na podzim.